Rosení skla

Námi dodávaná plastová okna a dveře byly úspěšně zkoušeny Státní zkušebnou a byly na ně vydány certifikáty a následně vystaveno Prohlášení o shodě a splňují také požadavky ČSN 730540 na tepelnou ochranu budov a jejích částí.
Ještě než budete uplatňovat reklamaci pro rosení oken a dveří, přečtěte si, prosím, informace uvedené na této stránce, které problém rosení vysvětlují.

Koeficienty prostupu tepla:
Plastový profil okenní:
Uf = 1,2 W/m²K-1 bez výztuhy
Uf = 1,4 W/m²K-1 s výztuhou
Izolační dvojsklo:
Ug = 1,1 W/m²K-1
K zasklívání jsou používána izolační dvojskla vybavená nerezovým distančním rámečkem snižujícím rosení a namrzání obvodu skla (pouze zakázky uzavřené od 1. března 2006)

Rosení uvnitř izolačního skla

Pokud dochází k rosení v meziprostoru uvnitř izolačního skla, jedná se o netěsnost, kdy do meziprostoru vnikla vlhkost, která následně kondenzuje na stěnách skel. Sklo je potřeba vyměnit.
Pokud dochází k rosení skel zevnitř místnosti, je to zapříčiněno kondenzací vlhkosti (vodních par) na stěnách skel. Z oken pak stéká voda na vnitřní parapet a může docházet k navlhání ostění, tvorbě plísní a opadávání maleb a omítek.
K tomuto jevu dochází zejména v chladnějších obdobích a nejvíce při mrazech, kdy jsou okna a dveře ochlazovány zvenčí a díky tomu se vlhkost obsažená ve vzduchu uvnitř místnosti nebo budovy zkondenzuje na vnitřní straně skla, rámu a křídle okna nebo dveří. Dochází k tomu v místnostech s vyšší vlhkostí (WC, koupelny, kuchyně, atd.), v místnostech s nedostatečným vytápěním (sklep, podkroví, atd.) a nedostatečným větráním. Dále může k rosení skel docházet u novostaveb nebo domů, kde byly prováděny stavební úpravy. Tyto stavby jsou vlhké a je třeba vyčkat jejich vysušení, které může trvat i delší dobu.
Kondenzace vlhkosti na chladných plochách je fyzikální jev, který nelze zcela odstranit, ale lze ho za určitých podmínek omezit.
Všechna moderní okna a dveře jsou osazeny kvalitním těsněním, které zabraňuje profukování, zatékání a úniku tepla. Na druhou stranu však zabraňuje také úniku vlhkosti vzniklé uvnitř místnosti, proto je potřeba pravidelně větrat, případně používat funkci mikroventilace u OS oken (otvíravých/sklopných).
Moderní okna a dveře s izolačními skly zabraňují úniku tepla, ale přesto jsou vždy jedním z nejchladnějších míst budov, proto dochází ke kondenzaci vlhkosti za určitých podmínek přímo na nich.

Zdroje vlhkosti v domech a budovách:

• vlhkost vzniklá při vaření
• lidská činnost
• přítomnost lidí v místnosti
• zalévání květin
• vlhkost novostavby
• jiné zdroje vlhkosti

Faktory podporující a zvyšující rosení:

• nedostatečné větrání, kdy vlhkost v místnosti není redukována vyvětráním
• nedostatečné topení, kdy studený vzduch v místnosti neabsorbuje vlhkost, neohřívá a neosušuje skla
• nevhodné umístění topidla, kdy cirkulující teplý vzduch neohřívá a neosušuje skla
• stažené žaluzie, bránící ohřívání a osušování skel cirkulujícím teplým vzduchem
• vnitřní parapet, přečnívající přes topidlo a zabraňující ohřívání a osušování skel cirkulujícím teplým vzduchem
• dlouhá záclona, bránící cirkulaci vzduchu a tím i ohřívání a osušování skel cirkulujícím teplým vzduchem
• umístění oken na severní, severozápadní, severovýchodní a mimosluneční stranu, kdy jsou skla více ochlazována
• neprodyšné zateplení budovy, kdy vlhkost nemůže unikat přes zdivo

Jak snížit vlhkost v bytě:

• pravidelně větrejte, zejména v koupelně a kuchyni (3x denně po dobu 5minut),
• nesušte prádlo v bytě, při vaření zapínejte digestoř,
• zavírejte za sebou při koupání dveře do koupelny,
• zajistěte dostatečné proudění vzduchu,
• udržujte v bytě vlhkost max. 50 %,
• teplota v interiéru by neměla klesnout pod 21 °C,
• topná tělesa umístěte pod okna a
• nábytek instalujte kousek od stěny.

Nejjednodušším řešením je krátké, ale intenzivní větrání. Větrání místnosti by mělo
probíhat 3x denně po dobu 5 minut. Tak se tepelné ztráty omezí na minimum a nedochází
k prochlazení povrchů, ale pouze k výměně vzduchu. Za tuto dobu větrání se nahromaděná
vlhkost dostane ven, stěny nepromrznou a po ukončení větrání stoupne rychle teplota uvnitř
místnosti na normál.

Větrání a vlhkost v bytovém ovzduší po montáži plastových oken

Zabudovaný okenní prvek (plastové okno) podléhá stálému zatěžování vlastními i nahodilými zatíženími, povětrnostními vlivy ve formě nízkých a vysokých teplot, vlhkostí, zatížením sáním a tlakem od větru jakož i vnitřním prostředím. Správně vyrobené a zabudované nové plastové okno splňuje ty nejvyšší požadavky na tepelnou a zvukovou izolaci a také na bezpečnou těsnost při prudkých deštích. Je tedy samozřejmé, že je dosahována malá průdyšnost spár. Okna s těsnými spárami nepropouští skoro žádný čerstvý vzduch, která by mohl absorbovat vznikající vlhkost. Starými netěsnými okny vznikala nekontrolovatelná velká výměna vzduchu a tím i velké ztráty energie. Podle druhu užívání místnosti je nutné správným větráním zajistit dostatek čerstvého vzduchu v místnosti a tím předejít škodám z vlhkosti. Dostatek čerstvého vzduchu v místnosti lze zajistit nárazovým větráním, sklopným křídlem průvětrníkem, mikroventilací apod.
V tomto případě je nutné zajistit, aby byl odpovídajícím větráním přiváděn čerstvý vzduch, čímž se předejde škodám ze vniklé vlhkosti. nová okna je možno přizpůsobit novým požadavkům a vlastnostem příslušného vnitřního prostoru správnou obsluhou a kontrolovaným větráním. Tímto způsobem lze zajistit příznivou tepelnou a zvukovou izolaci při přiměřených nákladech a odpovídající pohodu a zdravé klima v bytovém ovzduší. Tvorbou pachů, plynů, vlhkosti a škodlivin je ovlivňována nejen tělesná pohoda v místnosti, ale také zdraví obyvatel a v extrémním případě i samotná konstrukce objektu.
Čím je teplejší vzduch, tím více vody může vázat (relativní vlhkost vzduchu). Příklad: Jeden m³ vzduchu dosahuje při +10 °C a 35 % relativní vlhkosti vzduchu pouze 3,3 g vody, zatímco při +20 °C a 65 relativní vlhkosti vzduchu je to již 12,6 g vody.
Při ochlazení a dosažení stupně nasycení odevzdá vzduch část vody ve formě kondenzátu, který vzniká tehdy, když vzduch následkem ochlazení již není schopen udržet pohlcené původní množství vody. Teplota, při které k tomuto efektu dochází, se označuje jako teplota rosného bodu.Jestliže např. dojde k ochlazení 20°C teplého vzduchu nasyceného vlhkostí do 50 % na 9,3 °C, pak relativní vlhkost vzduchu vzroste na 100 %, t. zn. že vzduch bude vodou plně nasycen. Bude-li docházet k dalšímu ochlazování vzduchu nebo kontaktních ploch, pak se vysráží kondenzát, protože vzduch již nebude moci vodu zachycovat. Na plochách ze strany interiéru, dosahující teploty pod hodnotou rosného bodu, je třeba zajistit, aby tvorbou kondenzátu nedošlo k poškození styčných či návazných konstrukčních dílců. Kondenzát se musí bezpečně odpařit, nebo se musí dát spolehlivě odvést.Okenní ostění (špalety) a okenní přepážka, kouty pokoje u venkovní, obvodové zdi jsou ohroženy zejména tvorbou plísní a vlásečnicovými skvrnami z důvodu že v těchto místech je zdivo chladnější. Je proto bezpodmínečně nutné zabránit dosažení teploty rosného bodu v místnosti. Toho lze dosáhnout pouze při kombinování konstrukčních opatření a dostatečného a pravidelného větrání a také vytápěním. Za hygienicky potřebné se na jednu osobu považuje množství čerstvého vzduchu v objemu 10–25 m³/h. Místnost ve které se zdržují tří osoby, vyžaduje hodinově přívod vzduchu v objemu cca 60 m³. Z objemu vzduchu v místnosti by mělo být každou hodinu vyměněno 50 až 80 %. Za 24 hodin vyprodukuje domácnost tří lidí asi 12 litrů vody přeměněné ve vzdušnou vlhkost.

Rosení skel zvenčí

Tento jev nastává při vyšší vlhkosti venkovního ovzduší a zároveň pokud je teplota venkovního ovzduší vyšší než teplota skla. V tomto případě dochází opět ke kondenzaci, tentokrát venkovní vlhkosti na venkovním skle.
K tomuto jevu může docházet u kvalitních izolačních skel s malou tepelnou propustností, kdy není venkovní sklo ohříváno únikem tepla zevnitř místnosti. Záleží zde však opět na cirkulaci vzduchu, ohřívání a osušování skel vnějšími vlivy.